ODS - oblastní sdružení Praha 15

Články

článek
18.12.2012

Prezidentské volby jsou vyhlášeny na 11. a 12. ledna 2013

MUDr. Přemysl Sobotka

kandidát na prezidenta České republiky

:: narodil se 1944 v Mladé Boleslavi

:: od roku 1968 pracoval jako chirurg a rentgenolog

:: od roku 1991 primářem v liberecké nemocnici

:: zakládající člen OF i ODS, nikdy nebyl členem žádné jiné strany

:: čtyřikrát zvolen senátorem za Liberecko

:: od roku 1996 místopředsedou Senátu; 2004–2010 předsedou

:: věnuje se tenisu, lyžování a horské turistice

:: má dvě dcery a syna

 

Přemysl Sobotka: „Demokracie je pro mě posvátná.“

Za Přemysla Sobotku se ODS postavila v primárkách a nominovala ho do přímé volby prezidenta České republiky. „Za Přemyslů na Hradě bylo Čechům nejlíp,“ říká ke své kandidatuře s úsměvem Přemysl Sobotka.

 

Myslíte si, že by se měl Přemysl vrátit po 800 letech na Hrad?

Myslím, že by to byl hezký symbol. Navíc se nám za Přemyslovců nežilo špatně.

 

Vyhrál jste primárky v ODS, jak odhadujete svoje šance v prezidentské volbě?

Nechodím do bitev, o kterých vím, že není šance v nich zvítězit. Proto jsem šel do primárek, proto se účastním přímé volby. Zároveň věřím tomu, že se ODS ve volbách za svého prezidentského kandidáta postaví.

 

Pokud budete zvolen prezidentem, jak se k ODS zachováte?

S ODS jsem už přes dvě desetiletí. Pokud budu zvolen, rozhodně se k Občanské demokratické straně neobrátím zády. Mám životní motto, že chci lidem pomáhat, a ne škodit. A to určitě platí i o ODS. V momentě zvolení prezidentem se člověk musí povznést nad stranickou politiku. Rozhodně to ale neznamená, že mávnutím kouzelného proutku opustím všechny postoje a názory, za kterými jsem si v životě stál. Nicméně členství v ODS bych po dobu výkonu funkce prezidenta přerušil.

 

V přímé volbě ovšem řada kandidátů prohlašuje svou nezávislost za svoji největší výhodu…

To je asi jako prohlašovat, že vaše nejoblíbenější jídlo je rozmražené kuře. Představte si, že přijdete do restaurace. Máte na výběr z deseti krajových specialit. Od halušek po svíčkovou. A pak si můžete vybrat ještě rozmražené kuře jen tak uvařené v destilované vodě. Co si vyberete? Nezávislí kandidáti prostě nejsou. Každý má za sebou nějakou politickou minulost, členství v různých stranách nebo prostě má politické názory. Je třeba si uvědomit, že prezident je politik. Nezávislost na politice je tedy holý nesmysl.

 

Jak ale chcete svoje postoje jako prezident prosazovat?

Ústava dává prezidentovi řadu možností. Může se zúčastnit jednání vlády, jednání obou komor Parlamentu. Kromě toho jsou ale i nepsaná pravidla, která dávají prezidentovi obrovskou sílu otvírat různá celospolečenská témata, diskutovat o nich a dávat najevo svůj názor. Nic se nemá přehánět, ale prezident by se měl častěji účastnit jednání vlády, Sněmovny i Senátu. Pravidelně a bohužel neúspěšně jsem k tomu přemlouval jak Václava Havla, tak Václava Klause, protože nám strašně chybělo to, že do Parlamentu nechodili říkat svůj názor.

 

Měly by se rozšířit pravomoci prezidenta?

Ne. Máme parlamentní demokracii a Ústava dává prezidentovi dostatek pravomocí. Jde je jen komplikovaně navyšovat, navíc nejsme prezidentským systémem.

 

Jaký je Váš názor na evropskou integraci?

Česká republika musí být členem funkčního evropského společenství. Evropská unie se ale tomuto ideálu v posledních letech mílovými kroky vzdaluje. Namísto přebujelé byrokracie, kterou vytvářejí úředníci, kteří nemají pod dojmem bruselských večeří zadarmo ani ponětí o životě v Evropě, se EU musí vrátit k naplňování čtyř základních svobod – volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Zejména v oblasti služeb má EU co dohánět.

 

Jak vidíte budoucnost evropského modelu sociálního státu?

To základní, co už snad všichni vědí, je, že na dluh se nedá žít dlouho. A že půjčovat si můžu jen tak, dokud jsem schopen splácet. A Evropa se od 70. let rozhodla, že žít na dluh je fajn… Není to fajn. Jednou přijde exekutor.

 

Jak tedy nastavit fungování státu v sociální oblasti?

Jsem doktor medicíny a vím, co je to utrpení. Když se ale podíváte na lidi, kteří sociální dávky nadužívají, tak často slyšíte, že většinou mluví o právech a daleko méně o povinnostech. Mnozí z nich se chovají velice asociálně k těm, kteří jim dávky vlastně poskytují, a i k těm, kteří je nutně potřebují.

 

Dostala se Evropa v tomto směru příliš daleko?

Z toho, co se naslibovalo a i realizovalo, se strašně špatně ustupuje. Vezměte si bouře ve Francii, když se řeklo, že 35hodinový pracovní týden přece jen nestačí. Hned byli v ulicích. Dostávat příplatky za to, že chodím včas do práce jako třeba v Řecku, je také ukázkou, že se to leckde v Evropě přehnalo.

 

Evropa hledá řešení dluhů třeba v bankovní unii. Je to cesta?

Mnoho evropských politiků varuje, že tudy cesta nevede. I slovenský premiér Robert Fico upozorňuje, že eurozóna nemá na to, aby zůstala tak početná jako nyní. Pokud jde o bankovní unii, tak se nic přesného neví. Že by zdravé české banky posílaly aktiva svým nemocným matkám do zahraničí - to si představit neumím.

 

Měli bychom platit eurem?

Nyní tato otázka není na místě. Dosud jsme nesplnili všechny podmínky nutné k přístupu do eurozóny, ale hlavně se tyto podmínky zcela zásadně změnily. Takže o euru by měli rozhodnout občané v referendu.

 

Měl by prezident koordinovat svou zahraniční politiku s vládou?

Nositelem zahraniční politiky je vláda a ministerstvo zahraničních věcí. Prezident a šéfové obou komor Parlamentu mají ale svou zásadní roli také. Stupeň koordinace je věcí diskuze a nutností. Sama Ústava říká, že prezident svůj úřad vykonává podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Roli prezidenta vidím ve velké míře i jako člověka, který pomáhá otevírat dveře českým podnikatelům v zahraničí. Když jsem byl předsedou Senátu, tak podnikatelé na mých cestách do zahraničí nikdy nechyběli.

 

Ohledně domácí politiky, jak se zachováte, pokud v parlamentních volbách vyhraje levice?

Jmenuji premiérem člověka, který sestaví fungující demokratickou vládu na základě toho, jak rozhodli občané ve volbách.

 

A pokud by to znamenalo, že se na vládě bude podílet komunistická strana?

Nebudu jmenovat vládu, která se bude byť skrytě opírat o podporu komunistů. V takovém případě bych inicioval jednání všech demokratických stran a hledal možnosti co dál.

 

Pokud by reálně neexistovala jiná možnost, než vláda založená na komunistech?

V tu chvíli bych stál před nejtěžším rozhodnutím svého života. Nevěřím, že by jednání demokratických stran mohla selhat. Pokud by se nějakým přeskupením hlasů v Poslanecké sněmovně komunisti k moci opravdu nějak prokousali, musel bych začít zvažovat to nejtěžší rozhodnutí, a to abdikovat.

 

Přišel jste s návrhem na přímou volbu poslanců. Co si od toho slibujete?

Znám to ze senátního volebního systému. Když se v kraji zeptáte, kdo je senátorem, tak to většina lidí ví. Ale přitom nevědí, koho mají za poslance. Navrhoval jsem, aby každého poslance volilo zhruba 50 tisíc lidí. Senátory dnes volí 120 tisíc lidí a většina je zná. Přímo volení poslanci by si dobře uvědomovali, že jsou pod kontrolou a že jim to jejich voliči můžou za čtyři roky spočítat. Pro mě je to samozřejmě téma na diskusi. Myslím si, že je to návrh, který by přiblížil politika k občanovi a naopak.

 

Jaký je váš názor na milosti?

Je to do značné míry relikt feudální minulosti naší země. Je to naprosto výjimečný opravný prostředek, který lze použít pouze z velmi závažných zdravotních či sociálních důvodů.

 

Budete vetovat zákony?

Věřím, že budu schopen s vládou a Parlamentem diskutovat natolik, aby vetování nebylo nutné. Ve chvíli, kdy by ale Parlament začal chrlit zákony, které považuji za protiústavní, například v otázce nedotknutelnosti soukromého majetku, nic jiného nezbývá. Ještě jednou ale opakuji, že nebudu jmenovat komunistickou vládu.

 

Jste pro dostavbu Jaderné elektrárny Temelín a obnovu Dukovan?

Jsem pro zdravou energetiku s využitím jádra. Při využití moderních technologií je výroba energie z jádra spojena s minimálními riziky a v našich domácích podmínkách nabízí bezesporu nejekologičtější a nejřiditelnější výrobní proces. Jsem pro zamezení podpory zdrojů, které se tváří ekologicky, nicméně dotacemi obrovsky zatěžují státní rozpočet i peněženky občanů. A ukazuje se, že vlastně tak ekologické nejsou.

 

Znamená to, že jste pro omezení podpory takzvaně zelených zdrojů?

Ekologií v poslední době bohužel šermují hlavně ti, pro které představuje neférový byznys na úkor ostatních. Příkladem je solární byznys založený na dotacích, který každého občana České republiky stojí 1 000 korun na daních a další peníze na vyšší ceně za elektřinu, takže jsem pro omezení podpory.

 

Do politiky jste vstoupil už během Listopadu 1989. Nebylo vám líto, že opustíte svoji původní profesi lékaře?

Já jsem byl vychovávaný v rodině, kde byla demokracie posvátná. Hovořili jsme o ní otevřeně. Když přišel Listopad, tak to pro mě bylo velké téma a do politiky jsem se namočil. A už v ní zůstal.

 

Takže se dá říct, že to byli vaši rodiče, kteří vás k politice svým způsobem přivedli?

Táta reprezentoval v roce 1936 Československo před nacisty na olympiádě v Berlíně ve skoku vysokém, o dva roky později nastupoval do armády proti nacistům za mobilizace. O pár let později, už za tuhého komunismu, si vzpomínám, jak mě jednou přivedl před rodinnou knihovnu a řekl mi: „Tohle si přečti. Co máš v hlavě, to ti komunisti nevezmou.“

 

Teď se ale zdá, že lidem přestává komunistická minulost vadit?

Zapomínáme a je to přirozené. Smyjí se ty špatné vzpomínky a převádějí se do černého humoru. Na některé věci bychom ale opravdu neměli zapomínat. Velká smůla pro český národ je, že my jsme se nevyrovnali ani s obdobím druhé světové války - hodně Čechů bylo na seznamech konfidentů gestapa. Čtyřicet let komunismu značná část lidí úplně odepsala a zapomněla na to, co to bylo za systém, ať už ekonomický nebo politický. Znám hodně lidí ze třetího odboje, kteří se snaží to vysvětlovat, ale my jsme asi nepoučitelní. Podívejte se, jak stoupají preference komunistům a jak nostalgicky mnozí lidé vzpomínají na to, jak bylo za komunistů dobře. Nebylo.

 

Jaká je Vaše nejsilnější vzpomínka na těchto 40 let?

Rok 1968, snad jako u všech, kteří si ho pamatují. Já jsem tehdy dokončil studium medicíny a právě v srpnu jsem nastoupil do liberecké nemocnice. Jako úplně nezkušený chirurg jsem si po pár dnech ve svém prvním zaměstnání prožil něco, o čem jsem do té doby jenom slyšel ve škole – totiž válečnou medicínu. Zachraňovali jsme Čechy, kteří zrovna měli tu smůlu, že stáli v cestě rudým tankům, které k nám přijely rozbít naděje na svobodu a utužit komunismus.

 

Jak jste rok 1968 prožíval?

Tehdejší události jsem si prožíval v Praze jako študák, když začalo nádherné nadechnutí. Z nynějšího pohledu šlo o jakýsi change court v komunistické straně a komunistům se to vymklo z ruky. Začali se ozývat lidé, kteří si pamatovali, co je to demokracie, a novináři. Vládlo nadšení. Pak přišla okupace. V tom je ta zrůdnost jakékoli totality – ona názory potírá zbraní. A vzpomeňme na Budapešť, vzpomeňme na Polsko… Já jsem si z toho vzal jediný názor - demokracie je sice slabá, ale je třeba za ni bojovat a totalitu potírat.

 

Jak to vzala vaše rodina, když jste se rozhodl věnovat politice – bojovat za demokracii podle vašich slov?

Manželka z toho nadšená nebyla. Už proto, že to znamenalo vzdát se prestižního postu primáře liberecké nemocnice. Musím jí ale poděkovat, protože to čtvrtstoletí, které jsem od té doby v politice strávil, bylo hodně náročné a její podpora pro mě byla vždycky zásadní. Ví, že v politice budu pokračovat. A mám zajímavou historku. Když jsem vyhrál primárky uvnitř ODS, tak můj dvanáctiletý vnuk, se kterým jsem mluvil a blahopřál mu k vysvědčení, spontánně řekl: „Dědo, to je dobrý, že jsi to vyhrál.“

 

Podle čeho se v politice řídíte?

Já jim říkám zrcadla. Začíná to manželkou a rodinou, pokračuje kolegy a kamarády. Nechci od nich slyšet, že jsem ten nejlepší. Od těch chci slyšet pravdu a oni mi řeknou: „Tak tohle se ti fakt nepovedlo“, „ tohle se neříká“ nebo „tohle jsi měl říct úplně jinak“. A tato zrcadla mi zároveň sdělují, jestli mám šanci vůbec ještě existovat v politice, nebo ne.

 

A zatím fungují?

Říkají, že mám pokračovat.

 

Máte nějaké politické historické vzory?

Za první republiky jsme měli hlavně T. G. Masaryka. Z rozhovorů s pamětníky a zejména se svým otcem snad o té době i něco vím. Teď první republiku mnozí vzývají a Masarykem se doslova zaštiťují, avšak na hodnoty, které se tehdy nosily, zapomínají. Hlavně na to, že kromě práv jsou povinnosti.

 

Vedle reprezentace doma i v zahraničí dostanete do správy i Pražský hrad, asi nejvýznamnější památku. Už jste o tom přemýšlel?

Přiznám se, že ne. Před nedávnem se na Hradě podařilo oživit jeho poslední ostudnou část - totiž prostor Richterovy vily-, odkud StB dohlížela na komunistické prezidenty a která od devadesátých let nad Starými zámeckými schody chátrala. Je dobře, že je areál otevřený pro návštěvníky a nevznikl tu nejexkluzivnější hotel v Praze. Pražský hrad musí být co nejotevřenější lidem, kteří se zajímají o českou historii, ale i současnost. A to je směr, kterým bych chtěl Hrad dál rozvíjet, pokud mi ho voliči svěří.

 

Jestliže šetří Česká republika, šetřil byste i na provozu Hradu?

Zcela určitě. Ale chod podrobně neznám a bylo by předčasné říkat neodborné návrhy už teď.

 

Na závěr: prezidentská volba proběhne dva týdny po Vánocích, co byste si přál pod stromeček?

Čechům bych přál více radosti ze života, aby nezapomínali na minulost a těšili se vším dobrým, co nabízí dnešek. Jako lékař pak především hodně štěstí a pevné zdraví. Sice se z toho již stalo klišé, ale teprve když opravdu nastanou zdravotní potíže, tak člověk pozná, jak jsou všechny ostatní problémy malicherné a nedůležité. Přeji všem pěkné svátky plné rodinné pohody a štěstí.

 

 



© 2004 - 2005 - ODS Praha 15